Studijní text Janošová, P. Základy sociální psychologie

6.5. Jedinec ve skupině, vliv skupiny na něj, jeho vliv na skupinu

Hovoříme-li o sociálním vlivu ve skupinách, máme na mysli změnu v úsudcích, názorech a postojích jejích členů v důsledku setkání s úsudky, názory a postoji ostatních.

Skupinová konformita se neprojevuje pouze ve vztahu ke skupinovým normám, ale také v situacích, kdy se členové skupiny mají na něčem usnést a kdy hledají nejvhodnější řešení. Lidé se mnohdy přizpůsobují názoru druhých, jsou-li se svým odlišným názorem ve skupině osamoceni, a to i v případě, že jsou přesvědčeni o evidentní nesprávnosti názoru ostatních. Pokud je ovšem ve skupině přítomen někdo další, kdo s nimi sdílí týž názor, stačí to často k tomu, aby si jedinec stál na svém navzdory nesouhlasu ostatních. Tento jev je dobře viditelný na skupinových jednáních, ať se jedná o provozní porady nebo o diskuse na politické scéně. Pouze menšina populace se ani v silně vyhraněných situacích nenechá odradit jednolitým názorem většiny a dokáže své stanovisko hájit i nadále. Tito lidé se vyznačují vysokou sebeúctou a věří ve své vlastní schopnosti.

Čím je tendence ke konformnímu chování dána?

• Lidé mají potřebu být druhými přijímáni (normativní vliv) a mívají snahu předejít konfliktu a disharmonii skupiny. Je to dáno tím, že jsme v mnoha ohledech na druhých lidech závislí.
• Roli však hraje také fakt, že často důvěřujeme víc úsudku druhých než svému vlastnímu (informační vliv). Názory druhých přejímáme nejčastěji v nejednoznačných situacích.

Normativní vliv se na konformitě podílí větší měrou než vliv informační. Skupina volí poněkud častěji řešení, s nímž přichází osoba s vyšším postavením, někdy i v případě, že je takové řešení vysloveně nesprávné. Dále se ukazuje, že ve faktických otázkách se lidé řídí racionálním uvažováním, pádností a přesvědčivostí argumentů, zatímco v otázkách hodnot a v osobních tématech převáží emocionalita, normativní vliv a sociální srovnávání.

Konformita se týká souhlasu s většinovým názorem ve skupině. Většina ve skupině často navozuje netvořivé myšlení, vedoucí k jedinému řešení, jež je považováno za správné. Velmi důležité jsou tedy pro skupinu právě názory menšinové, ať už se jedná o menšinovou skupinu nebo o jednotlivce. Menšina jedinců, kteří s názorem většiny nesouhlasí, se ovšem ve skupině ocitá v nevýhodné pozici. Zpočátku její názor nebývá brán příliš vážně, bývá například označován jako názor „naivní“. O tom, zda svůj názor proti většině prosadí, rozhoduje její styl chování. Její názor na daný problém musí být jasný a jedinci se jej musí dlouhodobě držet a odolávat tlaku. Pokud menšina vytrvá, zpravidla se její vliv projeví až po určitém čase, kdy si většina uvědomí, že menšina ze svého stanoviska neustupuje ani navzdory jejímu nesouhlasu. Dojem, že by menšina mohla mít pravdu, se zvýší, pokud získají podporu některého z dosavadních zastánců většinového názoru.

Konzistentní menšina v majoritní skupině uvádí do pohybu řadu intrapsychických a interpersonálních procesů, které nakonec vedou k jejímu ovlivnění, případně k obrácení skupinového názoru, ke konverzi. Neprosadí-li menšina svůj názor, obvykle se většině přizpůsobí, vyhoví jí. Menšiny bývají ve skupině také značně neoblíbené a zastánci většinového názoru s jejich členy často nechtějí být veřejně spojováni (někdy se vyhýbají i soukromým kontaktům). Na druhé straně však menšiny vedou k divergenci myšlení, ke zvažování většího počtu alternativ. I menšinový názor, který je nesprávný, může napomoci nalezení a přijetí řešení, jež je originálnější a kvalitnější, protože je výsledkem porovnávání většího množství variant. Většinové postoje bez komunikovaných alternativních názorů vedou k selektivní pozornosti, ke konvergentnímu, netvořivému myšlení a k pouhému napodobování navrženého řešení.

S tendencí ke konformitě souvisí také skupinová polarizace. Při ní skupina dospívá po vzájemné diskusi k extrémnějšímu řešení, než byl průměr původních názorů jednotlivých členů skupiny. K polarizaci přispívá spíše množství názorů, které členové vyjádří, než množství názorů, které vyslechnou od ostatních.

Extrémním případem skupinové polarizace je skupinové myšlení, při němž je proces skupinového rozhodování silně orientován na konsensus členů, kteří drží pospolu. Výsledkem je přijetí jednostranných a nesprávných závěrů. Snaha o dosažení konsensu vede k oslabení porozumění realitě a k ignorování nebo znevažování informací, které navrhované volbě protiřečí. Odmítání alternativních informací probíhá interindividuálně, konformním chováním, jehož vlivem lidé své pochyby otevřeně nevyjadřují, i intraindividuálně, prostřednictvím autocenzury, která inhibuje i tvořivost myšlení. Riziko vzniku uvedeného mechanismu zvyšuje vedle vysoké skupinové soudržnosti také nedostatek alternativních informací nebo jejich nedostupnost a situace, kdy čelní představitel skupiny zjevně zvýhodňuje určité řešení.