Studijní text Janošová, P. Základy sociální psychologie

4.2. Povaha postojů

Postoje plní řadu funkcí. Jejich znalostní funkce souvisí s tříděním a usnadňováním zpracování nových informací. Svou utilitární funkci postoje plní tím, že pomáhají vyvarovat se negativních výsledků a dosahovat efektů pozitivních. Něčí postoj k pizze může být například založen na odměnách (výborná chuť) i trestech (riziko tloustnutí a vysokého cholesterolu). Výsledný postoj k pizze může být mírně pozitivní (dát si ji jako odměnu jednou za měsíc). Postoje plní dále funkci sociální identity. Zastávání příslušného postoje může vést k identifikaci jedince s určitou subjektivně významnou skupinou. Postoje tedy posilují sociální vztahy a zvyšují skupinovou soudržnost. Poslední nejčastěji zmiňovanou funkcí postojů je udržování sebeúcty: negativní hodnocení určitých objektů (například odmítání extremismu) jedinci pomáhá získat odstup od nebezpečí, které podle něj představují. Naopak pozitivní postoje k obdivovaným objektům (například k M. Gándhímu) pomáhají jedinci vytvořit si s obdivovaným objektem určité symbolické spojení, které dává možnost „spoluprožít“ některé aspekty obdivovaného objektu (například „spoluprožívat s Gándhím“ svobodu související se sdíleným postojem nenásilné politiky).

Je zřejmé, že u každého jedince je význam každé z funkcí různý a závisí pochopitelně také na objektu, k němuž se postoje vztahují. Postoje lidí, kteří mají tendenci své chování upravovat tak, aby vyhovovalo konkrétní situaci nebo druhým lidem, jsou silně ovlivněny potřebou sociálního přizpůsobení, zatímco postoje lidí méně závislých na okolí jsou více výsledkem jejich osobních hodnot.

Postoje týkající se kontroverzních sociálních témat (například trest smrti) bývají obvykle bipolární – lidé s nimi obvykle buď souhlasí nebo je odmítají, případně je jejich názor nevyhraněný. U méně kontroverzních témat, jako je například hudba, se setkáváme většinou jen s jednosměrnou škálou (lidé spíše souhlasí nebo je jejich názor nevyhraněný).

Důležitá je také konzistence postojových reprezentací. O určitých tématech obvykle přemýšlíme na několika rovinách, přičemž jednotlivé dílčí soudy mohou být v rozporu, podobně jako tomu bylo u výše uvedeného postoje k pizze. Konečný postoj je výsledkem součtů kladných reprezentací a odečtu záporných reprezentací (tj. vzhledem k velké oblibě pizzy – a navzdory obavě z cholesterolu a obezity – mírně kladný postoj). Postoje s vysokou konzistencí se z paměti lépe vybavují a bývají dlouhodobé.

Podle balanční teorie lidé usilují o to, aby jejich poznatky byly v souladu, tj. konzistentní. Pokud jsou poznatky, které se jich osobně týkají, v rozporu, prožívají neklid a snaží se upravit jejich zpracovávání (asimilace) nebo změnit svůj postoj tak, aby konzistence dosáhli. Příkladem prožívané nekonzistence je situace, kdy máme s někým, na kom nám velice záleží, zcela odlišný postoj k něčemu, co je pro nás oba významné. Balanční teorie vysvětluje, proč lidé věnují podstatně více pozornosti informacím, které jejich postoje potvrzují, zatímco informace, které jsou s jejich postoji v určitém rozporu, opomíjejí nebo ignorují. Vnímání protichůdných informací vyžaduje větší úsilí a může dojít i k jejich pokroucení. Postoje působí jako filtr, který odstraňuje slova, jež by mohla být rušivá.

Jak postoje předpovídají naše chování? Vztah mezi nimi kupodivu není příliš silný. Větší shoda mezi postojem a chováním bývá tehdy, pokud byl postoj utvořen na základě osobní zkušenosti, nikoli jen na základě zprostředkovaných informací. Větší shoda se také týká postojů, které jsou podpořeny subjektivně důležitými informacemi. Dalším faktorem je potřeba poznání: jedinci s vysokou potřebou poznání se vyznačují větší předpovídatelností jednání na základě jejich postojů. Zvyšuje ji také pocit, že příslušné rozhodnutí můžeme bez potíží realizovat. Určitá souvislost mezi postojem a chováním ovšem rozhodně neznamená, že by postoje byly příčinou chování. Jejich vztah je mnohem složitější a v některých případech naopak chování ovlivňuje změnu postoje (kap. 3.4).