HadjMoussová, Z.: Případová studie - Kazuistika

6. PROBLÉMY DÍTĚTE

Další částí kazuistiky je popis současných obtíží dítěte. V této části od anamnézy, tedy minulosti, přecházíme do současnosti, přitom však neztrá-címe historii dítěte ze zřetele. Naopak, při analýze aktuálních problémů dítěte je velmi užitečné vracet se k anamnéze, protože nám může pomoci objasnit příčiny obtíží a často může také umožnit vůbec jejich interpretaci. Máme-li před sebou např. dítě, jeho chování se náhle nápadně změnilo, nemůže vědět, o co se jedná, neznáme-li pozadí této změny a příčiny, které k ní vedly.

Hlavním zdrojem informací budou opět rodiče, musíme však mít stále na paměti, že jejich popis obtíží je jejich subjektivním popisem a proto musíme své vlastní závěry opřít i o jiné zdroje (informace ze školy z pedagogicko-psychologické poradny i např. od lékaře).

Současné obtíže jsou vlastně příčinou, pro kterou případovou studii děláme. Snažíme se zachytit jejich počátek a vývoj – zde se opíráme o anamnézu. Nevycházíme při tom pouze z toho, kde počátek obtíží vidí rodiče. Často si totiž uvědomí problémy dítěte až v okamžiku, kdy se nějak zřetelně projeví, např. ve školní práci. Zkušený učitel, psycholog či výchovný poradce však může náznaky objevit už v předchozím vývoji dítěte. Řešíme-li např. problémy dítěte, u kterého se projevuje agresivita ve vztahu ke spolužákům, můžeme najít první konflikty už v mateřské škole, aniž je rodiče spojují s aktuálními projevy.

Při popisu současných obtíží dítěte vycházíme rovněž z diagnostických údajů. Mohou to být výsledky vyšetření v poradně, vlastní pozorování či vyšetření, výsledky rozhovoru s dítětem, či relevantní data ze školy – hodnocení dítěte jeho učitelem, prospěch či jiné výsledky jeho školní práce (slohy, výkresy apod.). Výchovní poradci a učitelé se mohou také opřít o výsledky vyšetření dítěte v pedagogicko-psychologické poradně (podrobněji viz HadjMoussová 1995, 2002). V případě podezření na somatické příčiny obtíží či u dětí postižených je prospěšná i konzultace se speciálním pedagogem či s lékařem (při respektování lékařského tajemství). Velmi užitečné je v tomto ohledu sociometrické měření ve třídě dítěte, které nám ukáže, jak je dítě vnímáno svými spolužáky (Hrabal 2002). V příloze jsou uvedeny některé metody, které lze použít k diagnostice žáka učitelem, výchovným poradcem nebo speciálním pedagogem.